Božská Marilyn nebo Dorian Gray v sukních?

Moje dojmy z filmu Můj týden s Marylin

Máme jí všichni zvláštním způsobem rádi. Byla krásná, úspěšná, slavná, jiná. Nový film, který se snaží vykresli Marilyn na malém úseku jejího života – vlastně během jednoho týdne natáčení filmu v Británii, se povedl natolik, že po letech mám chuť napsat o něm pár řádek.
Je těžké natočit film o modle filmového plátna. Její tvář je tak notoricky známá, stokrát zobrazovaná. Koho se umělci snažili napodobit víc, než božskou M.M.? Hvězdu, která byla možná nepochopená, ale zároveň jí – i po více než 50 letech – lidé adorují? Tento film mě donutil o tom přemýšlet. Takže. Byl to film úspěšný. Ač to nelze úplně srovnávat, shodou okolností zároveň běží v kinech film o slavné Železné lady. Nechal ten stopu? Emoce? Ne. Jen profesně dobře odvedenou práci a – samozřejmě – Oscara pro M. Streep. Zato Týden s Marilyn se skutečně a naprosto povedl.

Pokud jste jednou v životě zakusili pocit, že chcete být slavní, že by to pro vás mohlo být zajímavé, na tenhle film se musíte jít podívat. Jak osoba „ztracená v překladu“, citlivá, toužící po lásce, kterou vlastně nikdy nenajde, se stane absolutní modlou, napodobovanou, uznávanou a nepokořenou lety? Ten film dokázal najít cestu diváka k osobnosti, kterou léta zná z médií. M. Williams neměla lehkou roli. Být plagiátem někoho, kdo je tak notoricky známý? Koho Máme „nakoukaného“ z tolika filmů a situací? Proto dostala rok, aby se vžila do této osůbky, které se vlastně vůbec nepodobá. Dala to? Za mne – dala. Víc, než by člověk čekal.
Jako to je být nejslavnější ženou planety? Zeptala se jí královna

Její příběh vlastně může být o úspěchu a větě, kterou pronesla sama britská královna – „Jaké to je, být nejslavnější ženou světa?“ – a ze setkání s ní má Marylin paradoxně zcela jinou vzpomínku – „královna řekla, že mám pěkné šaty“. Člověk, kterému chybí rodina, láska, ukotvení a zároveň se stane modlou, ale díky svému vlastnímu obrazu, který někdo namaloval? Ostříháme rusovlásku, obarvíme její vlasy, dáme jí silný make-up a prodáme jí. Našpulit rty, mrknout modrým očkem, mluvit potichu, spíš pípat, chovat se jako roztomilé a hloupé hovádko. Jak těžké to muselo být pro skutečnou Marilyn, extrémně citlivou, hloubavou a osamocenou osobnost, která se těžko vyrovnávala s dotěrnou pozorností fanoušků a médií. Ač na nich zároveň byla závislá.

Jak se člověk její hloubky, jejích pocitů může cítit? Abych to snesl, dej mi alkohol, prášky, budu fungovat. Slepě se budu zamilovávat do každého, kdo mi může nabídnout lásku, zázemí, uznání toho, co se skrývá pod make-upem a mou image. Proto ta slavná věta – „já se vždycky zamilovávám“, ale nikam to vlastně nevede. Ač inteligentní a hloubavá, byla povedeným produktem show businessu, která vzešla z obyčejné „pin-up girl“ z reklam na hezkou a veselou americkou dívku padesátých let. Zdá se ale, že se s touto podobou snažila bojovat. Hrát celoživotně nejen role ve filmech, ale hrát vlastně i sama sebe – tedy tu „Marilyn“, kterou svět znal, musel být dost těžký nápor na psychiku. Očividně neunesla roli Doriana Graye, kterou jí přisoudili. Krásný obraz, díky kterému nestárla a zestárnout ani nestihla. Svou roli sice nesla těžko, ale zároveň se jí nedokázala zbavit a vystoupit z ní. Film se pokusil na příkladu jednoho týdne vysondovat, co bylo pod povrchem obrázku M.M. A můj dojem z toho celého ambiciózního projektu je – skutečně se mu to povedlo.

Ten film nám naservíroval Marilyn křehkou, hlubokou a zároveň nečitelnou. Namalovali její obraz a dali jí roli „M.M.“, kterou celý život hrála. I když jí zkušenější herci nejdřív považovali za krásnou nešiku, která hrát neumí, kamera jí milovala natolik, že po několika záběrech jen všichni s obdivem vzdychli. Laurence Olivier (jeho jméno nesou dokonce cigarety! :-)) film nejen režíruje, ale zároveň si zahraje po boku M.M. hlavní roli. Právě na něm je vidět nejlépe samotné kouzlo blonďaté bohyně. Jako by se v něm ona odrážela a o to hůř viděl nakonec on sám sebe. Nedokonalý, stárnoucí, zatrpklý. Jeho stará škola herectví jako by mizela pod nánosem prachu, když se vedle něj postaví M.M. s civilním a „novým“ projevem. První housle tu ale hraje mladíček Colin, třetí asistent u filmu, v němž si na chvíli najde ostrůvek klidu, jako krátké prázdniny z kolotoče slávy. Snaží se vidět jí takovou, jaká by chtěla opravdu být. Je to krátká romance, nikoliv však patetická nebo přehnaně dojemná. Obsazení výborné – především v nejriskantnější části filmu a to v samotné M.M. (možná až na výjimku – ale to je moje osobní averze – recyklace nezajímavých herců z nedávných trháků jako Harry Potter a Mamma mia!). Judy Dench jako vždy skvělá.