Sen o herectví jsem si splnil!
rubrika: Na dobré cestě
MILAN DEUTSCH (47) ZÁVODNĚ TANČIL, KARIÉRU UKONČIL KVŮLI ZDRAVÍ * UMĚNÍ SE PŘESTO NEVZDAL
NIKDY NENÍ POZDĚ JÍT SI ZA SVÝM SNEM, O TOM BY MOHL VYPRÁVĚT MILAN MATYÁŠ DEUTSCH (47). I KDYŽ ODMALIČKA MILOVAL UMĚNÍ, ŽIVOT HO VEDL JINOU CESTOU. AŽ PŘED ČTYŘICÍTKOU SE ROZHODL, ŽE TO CHCE JINAK. ZAČAL SE VĚNOVAT HERECTVÍ, PSÁT, TOČIT, A DOKONCE SI ZAHRÁL HRÁL ČESKOU VARIANTU JAMESE BONDA.
„Jako kluk jsem hodně tíhl k umění. Měl jsem rád hudbu, výtvarno, pohyb, dokonce jsem závodně tancoval latinskoamerické tance,“ začíná své vyprávění. Za vším nejspíše stály spletité rodinné kořeny. „Polovina rodiny pochází ze Slovenska a druhá polovina z jižní Moravy. Ale moje babička byla maďarská Romka, dědeček zase velmi tajuplná osoba. Slovák, který se jmenoval Deutsch. Už tam je jasné, že kořeny má jinde. Proto mám podezření, že v mém případě jde o židovsko-romskou kombinaci, ale nemám to potvrzené,“ říká. Prarodiče se potkali na Slovensku, v malé vsi u Trnavy. Brzy po skončení druhé světové války ale sedli na vlak a odjeli hledat práci do Jablonce nad Nisou. „Babička byla extrémně inteligentní, velká osobnost, snědá Maďarka, děda měl až šlechtické vystupování, do devadesáti let chodil v obleku, tancoval,“ svěřuje. Oba prarodiče přitom pracovali u stroje – dědeček ve sklárně, babička ve výrobně nákladních aut. „Maminka je z Moravy, ale má taky zvláštní kořeny. Hodně jejích předků přišlo ze Slovenska a můj pradědeček má záznamy v židovských knihách,“ říká. Také dědeček z maminčiny strany měl velké taneční nadání. „Ve mně se to všechno zmixovalo a táhlo mě to k umění,“ dodává. V Jablonci nad Nisou, kde se narodil, se necítil ve své kůži. „Bylo to peklo. Studené město, sport, běžky. To jsem nesnášel. Táhlo mě to na jih, kde bylo teplo, temperamentní lidi. Měl jsem pocit, jak kdybych sem nepatřil, a někdy to bylo strašně silné,“ prozrazuje s tím, že kamarády si vždy hledal jinde, v Itálii, nebo na Kubě.
Život v ohrožení
Odmalička měl sen, že bude hrát a zpívat, objeví se na plátně i na jevišti. „Stavěl jsem si vzdušné zámky, byl jsem snílek. Ale neměl jsem na to dostatečné sebevědomí. Bál jsem se to někomu říct,“ svěřuje. V pubertě nevěděl, kam dál. Rodiče ho nasměrovali na ekonomickou školu, začal studovat zahraniční obchod a pak přešel na vysokou školu ekonomickou.
Tíhl k diplomacii a mezinárodním vztahům. Umění národním vztahům měl jako koníčka. „Ale věnoval jsem se mu spoustu u času. Pořád jsem tvořil, celé dny jsem maloval. Závodně jsem tancoval a snadno jsem vyhrával soutěže. Měl jsem v krvi rytmus, latinskoamerické tance,“ vypráví muž, který měl našlápnuto k velké taneční kariéře. Jenže pak přišel zlom – na vysoké škole přišly velké zdravotní problémy a vážná operace. „Zasahovala až do míchy a já musel úplně nechat tance. Tehdy jsem myslel, že je konec světa. Dlouho trvalo, než jsem se psychicky vyrovnal s tím, že nebudu mistrem v tancích,“ říká. Až později pochopil, že se mu otevřely nové možnosti. Začal fotit, vystavoval, ale cítil, že ho to dostatečně nenaplňuje. A tak založil projet E-MOC -E a začal pomáhat nadějným umělcům, velkou oporou mu byla herečka by Chantal Poullain. Celkem už jich podpořili pět set. Všechno je
ale na úkor něčeho – pomáhal, sám ale přestával tvořit. Naštěstí se oženil se svou láskou z vysoké školy, Erikou, která měla podobný osud jako on – chtěla hrát, ale rodiče si přáli, aby měl »seriózní« vzdělání, a tak ji dali na ekonomku. I když manželství po šesti letech skončilo, zůstali kamarády a byla to právě ona, kdo ho přivedl k divadlu. Začala hrát, učit, pořádat herecké kurzy – Milan se do jednoho přihlásil, ale odhodlal se k tomu až ve čtyřiceti. „Od té doby začalo mých nejkrásnějších sedm let. Zjistil jsem, jak jsem zablokovaný, dlouho jsem neuměl otevřít emoce,“ říká. Podařilo se, nabyl sebevědomí a přišel zlom – věděl, že jeho místo je na jevišti nebo před kamerou. Začal hrát ve Vršovickém divadle MANA, inscenoval vlastní muzikál Alice, Alenka a voda živá v Divadle Semafor, točil reklamy i filmy, hlavně se zahraničními produkcemi.
Český Bond
Letos si splnil svůj největší sen. „Když jsme jeli na jaře jsm do milovaného Toskánska, v jedné hospůdce v centru Florencie jsme začali vymýšlet vtipný příběh o agentovi, který by byl to antihrdinou, a vše a okolo něj by bylo italské. Tak vznikl příběh. Já napsal scénář hned po návratu domů a v srpnu jsme jeli zpět se štábem natáčet první scény,“ vysvětluje. Stal se agentem, kterého kvůli právům pojmenoval 00, jde však o obdobu Bonda. „Je ale tak trochu nešika, často nemá žádnou práci, není sebejistý. Taky byl jako dítě odložený v dětském domově na severu Itálie, proto také nemá rodinu a minulost. Ideální agent do tajných služeb. Rozhodně to není sukničkář. Dívky kolem sebe bere dost s odstupem. Důvody toho se dozvíte ve filmu,“ usmívá se. Film má krátce po premiéře a je pod názvem Agent 00 Mission Palermo k vidění na YouTube. Do natáčení se vrhl naplno, i když nebylo snadné. „Hlavně dlouhé natáčení pod vodou bez dechu, kdy jsme museli vypadat, jako by nám nic nechybělo. Když jsem vylezl z bazénu, celý den jsem viděl rozmazaně a trochu se bál, jestli se mi vůbec vrátí zrak,“ líčí. Když není krize, živí ho dnes herectví asi z poloviny, přesto zažívá nejšťastnější období. „Přišel jsem na to, že nikdy není pozdě plnit si sny. Jen se nesmíte nechat odradit. I když vám život hází klacky pod nohy, všechno jde, jen se nesmíte vzdát,“ zakončuje Milan.
Foto: Bývalá manželka Erika mu pomohla ke splnění hereckého snu.
Foto: Jako dítě miloval moře, v rodném Jablonci se cítil jako cizí.
Foto: Při natáčení filmu o agentovi 00 musel být dlouho pod vodou.
Foto: Na jevišti se cítí nejlépe, proto doufá, že se tam bude moci brzy vrátit.
Foto Filip Koršinský, archiv M. Deutsche