V dánštině to nezní až tak špatně. V češtině už hůř. „HON“. V otevřeném prostoru, kde lovci vezmou své zbraně a jdou lovit zvěř, je to přirozené. Jsou i případy, kdy lovci vjedou do výběhu, ze kterého nemohou utéct, s daňky a střílejí do nich. Pak se ten hon stává psychem.

Nový dánský film, který už nasbíral pěknou řádku ocenění, je právě o tom. Co se může stát, když spořádaný člověk, kamarád, součást komunity malého města a učitel, se dostane do svízelné situace. Kvůli jedné nesmyslné lži.

Neměl jsem moc náladu na depresivní téma, ale tenhle film mě hodně lákal. Možná i pro to, že seveřané umí točit filmy hluboké a kvalitní. Při vzpomínce na deprese Larse von Triera jsem trochu váhal. Ale nemusel jsem. Proti Trierovi je režisér Thomas Vinterberg v podstaně velký optimista a romantik J

Ten film je sice od prvního momentu dost napínavý, že vás nenechá odpočinout od očekávání, co šíleného a špatného čeká vašeho oblíbeného hrdinu. Přesto dává drobnou naději, že svět se úplně nezbláznil. Napadlo mě, že kdybych scénář psal sám, asi bych vytěžil z možností, které takové situace dávají. Jedinec, který je neprávem chycen do pastí lží a nemůže se vůči nim bránit, emoce lidí kolem něj mu nedávají šanci a stane se nedobrovolným psancem. Lovnou zvěří, stejně jako jeleni, které v lesích kdesi v Dánsku lovil sám. Ten film se ale drží reálnosti zuby nehty. Náznaky toho, že situace je pro něj beznadějná, že se neobhájí a buď zemře, nebo bude zlikvidován, jsou pouze v rovině napětí a možných závěrů příběhu.

Nedá mi se nezamyslet nad silnými momenty přátelství a vazby mezi lidmi. I když se hlavní hrdina dostane do úzkých, jeho nejbližší přátelé, kteří mu celý život věřili, se nemohou smířit s tím, že by právě on byl takové monstrum, jaké ho z něj ta osudová „lež“ dělá. V tom filmu nakonec právě přátelství překoná i ty nejhorší a nejvíc beznadějné situace. A to mě uklidnilo. Představil jsem si mimoděk, že bych se do podobné situace dostal. Někdo by mě nařknul, ostatní by mě zapřeli. Opustili by mě proto moji nejbližší? Nevím. Hlavní hrdina měl v tom velké štěstí. A možná i filmově „iracionální“.

Trochu mi námět filmu připomínal „Pokání“, které mě před lety nadchlo. Podobná situace. Někdo vás nařkne a svou lží vám zničí život. Až po letech přizná, že udělal chybu, ale už je pozdě. Při vzpomínce na tento film jsem v napětí očekával, že se podobná geneze bude opakovat. Že se hrdina svojí čistotou neubrání a systém ho smete. Naštěstí – nestalo se (napovídám už moc?).

Je divné psát o příběhu, kde nemůžete popsat detaily. Snad jsem vás alespoň těmito úvahami naladil, abyste se na „HON“ zašli podívat. Opravdu to stojí za to. V záplavě komerčně více či méně úspěšných filmů zase po dlouhé době čerstvý vánek ze severu Evropy.

PS – Mads Mikkelsen (Lukas) je naprosto úžasný. Právě on dostal hlavní cenu v Cannes a zaslouženě.