Reklamní slogan: „Říká se, ž přesně v okamžiku smrti ztratíme 21 gramů váhy. Je to hmotnost pěti niklových mincí, kolibříka, tabulky čokolády a možná také lidské duše…“ Psychologické drama USA. Čekal bych všelicos, jen ne opravdové drama. A bylo to velké překvapení…Drama se skutečně konalo.Stručně z děje
Co dokáže spojit univerzitního profesora, který balancuje na hranici smrti a zachránit ho může jen transplantace srdce, bývalého trestance, který díky víře v Boha hledá křečovitě cestu ke slušnému rodinnému životu a spokojenou matku dvou dětí a milující manželku? Například jedna smutná tragédie…Ze začátku to vypadá jako filozofická úvaha o životě a smrti. Úvaha se ale mění v hodně silný zážitek v mrazivém tempu. Tenhle film je drsný a řeže bez slitování hodně hluboko. Jinými slovy, tohle bylo „drama“ v pravém slova smyslu. Na Ameriku snad až dost bez pozlátka a laciného patosu.
Chronologie u ledu
Perfektní hra s časovými rovinami a hlavními hrdiny vás (snad celou první třetinu filmu) dokáže totálně zmást. Marně hledáte souvislosti, důsledky a příčiny, kdo patří ke komu a proč má v jedné chvíli vousy a kruhy pod očima, pak zase oholenou vyrovnanou tvář a za chvíli zase naopak. Ovšem ani tahle „rozjezdová\“ část není nuda. Začínáte tušit, že se někde mezi tím začíná vařit pěkně drsná zápletka. Pak najednou přijde první citová scéna (jeden umírá, aby druhý mohl žít), diváci vytáhnou kapesníky, a už se to valí jako protržená přehrada. Časové roviny začínají dávat smysl, hrdinové začínají postupně zapadat do dějové mozaiky, celé se to začíná slívat a jedna bolavá scéna střídá druhou. Marně čekáte, že „bude líp“. Třeba krutá pravda o tom, že i ta, která je zvyklá vyhrávat (a nejen v plavání nad svojí sestrou), které se všechno dařilo, která měla šťastnou a dokonalou rodinu, může o všechno přijít během jedné sekundy, propadnout se o deset pater hluboko a těžko se škrabat nahoru. „21 gramů“ nabízí i překvapivě kritický pohled na slepou víru v Boha, konfrontaci mezi vírou a životní realitou, agresivní – až sektářské – mše v kostele tuhle těžkou atmosféru jenom podtrhují.Nepříjemným aspektem je fakt, že tenhle film vás prostě nenechá ani chvilku odpočinout, nedá vám vydechnout, neumožní zasmát se, uvolnit se. Řeže do toho tvrdě až do posledních titulků. Snad jen v tom se liší od života. Ten může být dost drsný, ale má i světlé momenty.
Tisíc námětů na přemýšlení
Může váš život pokračovat i po smrti vašich nejbližších aniž by vás to změnilo, nebo už nic nemůže být jako před tím? Může za všechno opravdu Bůh? Má člověk věřit v Boha i když ten ho, zdá se, zradí, když v něj začal poprvé v životě skutečně věřit? Je slepá víra v Boha alibismus a únik před zodpovědností za vlastní činy a osud? Má člověk právo brát do rukou cizí osud a trestat druhého za jeho viny? Známe skutečně celou pravdu o těch, které odsuzujeme? Dá se žít se srdcem někoho jiného a přitom nepátrat po jeho osudu a jak o to srdce přišel? Otázek tenhle film nabízí hodně. A ani jedna z nich není příjemná.
Naomi Watts a Sean Penn
Herci dostali jedinečný prostor předvést co v nich je. Naomi Watts jsem znal z Lynchova Mulholland Drive, kde si vystřihla hned dvě zajímavé polohy – naivní blondýnku, co touží uspět coby hollywoodská herečka a drsnou, zapšklou a perverzní lesbičku. Už tam mě nadchla. V 21 gramech jen potvrdila, že na to má. Nešťastná, zklamaná, zaslepená a vykořeněná Chris, která se utápí v drogách a pochybách o spravedlnosti života, vás prostě donutí uvěřit, že život v tomhle podání stojí za starou belu a zbývá jen málo naděje. Scény extrémního zoufalství, kdy výkřiky přecházejí ve vysokou pištivou fistuli, vám zamrazí krev. Nervové tiky v obličeji, avizující velký vnitřní strach, jsou jen dvě z mála jejích super hereckých technik. Sean Penn odvedl standardně kvalitní práci. Takhle umírat, znovu se narodit a opět umírat se vším, co to přináší, dokáže jedině herec jeho kvalit. Benicio Del Toro si vystřihl svojí postavu s velkou chutí – a dost autenticky (opravdu nehrál sám sebe?).
Když se dožijete konce…
Opouštěl jsem kino s myšlenkou, kolik asi váží 21 gramů. Co člověk smrtí ztrácí a co získává. Byl to hodně náročný a smutný film. Po dlouhé době ale trefil naprosto do černého. Dávám 100% a doporučení – tohle stojí za vidění (a přidávám upozornění – nechoďte na to v depresi – odejdete s větší – a vezměte s sebou balíček kapesníků).Trocha statistiky:

• 2 nominace na Oscara
• 3 ceny na festivalu v Benátkách – nejlepší hlavní mužská role pro S. Penna, cena diváků za nejlepší mužskou (Benicio Del Toro) a ženskou hereckou roli (Naomi Watts)
• Nový film režiséra Alejandra Gonzáleze Inárritu, autora filmu Amores perros – Láska je kurva

PS – hádanka

Mezi časovými skoky se zjeví scéna, jakoby vytržená z kontextu. Hlavní hrdinka se vznáší u hladiny bazénu, vlasy pomalu cuchá voda a je jasné, že těchhle několik temp nepřežila. Tahle scéna nekoresponduje se závěrem filmu. Možná mi něco uniklo, ale přijde někdo na to, jak to teda doopravdy s blonďatou Chris dopadlo? Až to rozkódujete, napište…